Модернізм на чеському ґрунті. Угрупування письменників кінця XIX – початку XX ст., естетична розмаїтість творчості. Поезія Ярослава Сейферта.

Česká moderna (generace 90.let)
- konec 19. stol., začátek 20. stol., skupina mladých radikálních prozaiků, kteří se rozešli s některými letaráty např.: Vrchlický
- rozešli se s politikou buržoazie, byli pronásledováni, vězněni a popravovány za účast ve spolku Omladina (S.K.Neumann)
- skupina se rozpadla a měla velký přínos, kontakt se světovou literaturou, přínos nových směrů, nepostižena politikou,
- Česká literární věda se projevila v boji o rukopisi RKZ, časopis Atheneum (T.G.Masaryk, Jan Vlček, Jan Gebauer, Otakar Hostinský, Jaroslav Goll)
Vytvořili si svůj vlastní program a vydali ho roku 1895:

MANIFEST ČESKÉ MODERNY

1) Nesouhlas s vládnoucí politikou a se starší generací básníků
2) Svoboda tvorby
3) Bojovali za dělnická práva
4) Další požadavky – emancipace žen, volební práva, sociální problémy, vystupovali proti falešnému vlastenectví
§ Hlavní představitelé: Stanislav Kostka Neumann, Josef Svatopluk Machar, Antonín Sova, Otokar Březina, František Xaver Šalda
Generace 90. let a její pocity
1) můžeme je srovnávat s autory doby romantismu, pocit individuality, pocit osamění, neshody s vládnoucím režimem a se staršími autory
2) požadovali svobodné vidění světa a svobodné prožívání citů, nálad
3) citlivost – senzibilita
4) provokativnost
5) hledání určitého východiska v náboženství, ve filozofii, v revolučnosti, provokativnost
Přínosem byl kontakt se světovou literaturou, načerpání informací ze světové literatury

 

OTOKAR BŘEZINA
- hlavní představitel symbolismu
- pocházel z chudé rodiny, učitel na venkově
- měl velké vzdělání, literatura, filozofie, přírodní vědy
- jeho život byl chudý na vnější události, ale o to bohatější byl jeho vnitřní život
Vlivy na jeho tvorbu: - fixace na jeho rodiče, náhlá smrt obouch rodičů
- francouzská poezie nová
- filozofie Arthura Schopenhauera („život a svět je jako sen“)
- propagoval Platonský idealistický názor, reflexivní poezie pojednává o nejvšeobecnějších věcech lidského bytí (láska, život, smrt, umření)
Sb. „Tajemné dálky“
- báseň Moje matka – porovnává život matky se svým životem. Přirovnání: Matka jako kajícnice smutna
- v celé sbírce vystupuje sám básník, vzpomínky na dětství, pesimismus – odvrací se od pozemského štěstí do samoty (askezu), uvažuje o umění a filozofii
Sb. „Svítání na západě“ – oxymóron, psáno harmonickým volným veršem, najdeme zde symbolickou obraznost (západ – smrt), ústřední téma je smrt, bolest, samota, kolektivní hrdina („my se to líbáme tisíců retů“)
Sb. „Větry od polů“; Sb. „Luce“
Sb. „Stavitelé chrámu“ – symbolické postavy, kolektivní hrdina, vývoj lidstva směřuje k dokonalosti, stavitelé chrámu jsou umělci, přispívají k dokonalosti světa – „chrám“
Sb. „Země“ – nedokončená
Próza – eseje „Hudba pramenů“ – o umění a kráse, inspirace pro Františka Hrubína, V.Nezvala, K.Hlaváčka

 

KAREL HLAVÁČEK
- typický představitel dekadence a symbolismu, pochází z chudých poměrů a na filozofické fakultě studoval moderní jazyky
- jednu etapu svého života propagoval Tyršovu myšlenku Sokola. Sb. „Sokolské sonety“
- byl to básník, ilustrátor, výtvarný kritik, to vše bylo v novinách „Národní listy“
- čas. „Moderní revue“ – založil ho a sdružovali se tam autoři podobného smýšlení jako Hlaváček (propagovali dekadenci)
- Sb. „Pozdě k ránu“ – je dekadentně laděná, tzn. dekadentní pocit nejistoty, smutku, marnosti, zádumčivá nálada je typická pro konec století
- tajemnost – stylizovaná do obrazu přírody a krajiny „krajina duše“
- světlo – bázlivé světlo, neurčité barvy, kdy?: přechod mezi nocí a dnem
- zvukové kvality u Hlaváčka – opakování slov, veršů, hlásky (vytvářejí se zvuky, zvukomalebnost – onomatopoie), nápadný rým, melodie je utvářena tak, že vzniká monotónost
- Hrál kdosi na hoboj – zvukomalebnost, opakování výrazů, dekadentní motivy…
Sb. „Mstivá kantiléna“ – symbolistická sbírka, dějová, má uspořádanou kompozici, 12 balad – gézové - potomci chudých, bojovali proti španělské okupaci, nejde o souvislé příběhy, ale jde o několik symbolických scén
Motivy: vzpoura, pomsta, smrt, zmar, melancholie, stesk, smutek, osamělost

 

ANTONÍN SOVA – impresionista, symbolista, působil v Jižních Čechách, otec hudebník, brzké úmrtí matky
- nedostudoval práva, několik zaměstnání, ředitel Městské knihovny v Praze
- samotář, podepsal manifest České Moderny, přátelil se se sestrami Jaroslava Vrchlického
1) Sova jako impresionista
Sb. „Květy intimních nálad“ – básně Olše, Rybníky, Na pasece, U řek, Zimní odpoledne
- typická je příroda Jižních Čech: nálady, proměnlivost, barvy, vůně, zvuky (připomíná onomatopoická slova u Erbena) + někde sociální cítění (chudý táborský kraj)
Sb. „Z mého kraje“; sb. „Soucit a vzdor“
2) Sova jako symbolista
Sb. „Zlomená duše“ („Kapitoly z přítelova deníku“) – autobiografické prvky, postava chlapce, 7 monologů ze života hlavního hrdiny, výroky proti společnosti v 90. letech, kritizuje a obviňuje
„Smetanovo kvarteto“; „Z mého života“ - tragédie génia uštvaného malostí měšťácké společnosti
Sb. „Vybouřené smutky“ – autor se stylizuje do postavy poutníka (Labyrint světa a ráj srdce – J.A.Komenský, Dante Alighiery – Božská komedie) – poutník odchází na „hory snů“ – symbol duše vnitřního světa
Sb. „Údolí Nového království“ – poutník jakoby sešel do toho údkolí a má vizi lepší společnosti
Sb. „Dobrodružství odvahy“ – vize lepší budoucnosti, oslavuje revolucionáře – „Děti odvahy“, symbol kolektivní vzpoury
3) Syntéza v Sovově díle
Sb. Ještě jednou se vrátíme“ – návrat do krajiny mládí, přírodní a intimní lyrika – v tom hledá uzdravení ze společenských konfliktů
Sb. „Lyrika lásky a života“ – neypická milostná lyrika vytváří komorní balady – milostné vztahy různého typu, zrada, neopětovaná láska, nevěra, povrchnost vztahu
„Ivův román“ – román s autobiografickými prvky, milostné zklamání, lyrizace

 

JOSEF SVATOPLUK MACHAR
- autor manifestu České moderny, básník a prozaik, novinář, obávaný polemik
- bankovní úředník ve Vídni, měl kontakt s Prahou, za 1.sv. války vězněn, po válce vysoké funkce v čes. Armádě, konflikt s Masarykovou vládou – byl v opozici
Dílo: 1) byl proti patosu (oslavě někoho vysokým uměleckým stylem) a rétorice (řečnictví)
2) propagoval civilní básnický výraz
Lyrika J. S. Machara – sb.“Confiteor I.-II. – kritika soudobé měšťácké společnosti, nechce sloužit měšťákům = proti falešné morálce, soudobou společnost považuje za př íčinu svého zklamání
sb. „Čtyři knihy sonetů“
sb. „Tristium Vindobona I.-XX.“ (Žalozpěvy z Vídně), politické verše, zklamání z politiky a soudobých poměrů, celé je to satirické, ironické, sarkasmus, skepse (nevěra), najdeme zde neokázalé vlastenectví
Epika – „Zde by měly kvést růže“ – příběhy o ženách, řeší emancipaci žen
„Magdaléna“ – samostatná báseň o prostitutce, chce se vrátit do norm. života, ale maloměšťácká honorace ji svým odsuzováním a pohrdáním se žene zpátky – dívka je morálně výš než maloměšťáci –společnost
Satira – „Boží bojovníci“ – politická satira na mladočeskou stranu, komfrontuje je s husity
Cyklus „ Svědomí věků“ – Viktor Hugo – „Legenda věků“, J. Vrchlický „Zlomky epopeje lidstva“
- o vývoji lidstva, zejména jak se vyvíjí morálka lidí
„V záři helénského slunce“ – je to o antice, považuje ji jako za vrchol lidských dějin
Próza vzpomínková „Konfese literáta“ Próza proticírkevní „Antika a křesťanství“