Komunismus, nebo kapitalismus?

Země je kulatá

Ale to nikterak nebrání našim politikům, pisálkům hlavního proudu a jiným režimním přicmrdávačům, aby Čínu povýšeně mistrovali a téměř nikdy, když o ní hovoří či píší, neopomenuli připojit přídomek komunistická. Je to poněkud dementní a propagandistické, protože to by pak museli pokaždé zrcadlově říkat třeba kapitalistické Spojené státy či katolický Vatikán, což samozřejmě nedělají, neboť by to bylo idiotské. Stejně jako je idiotské tohle jejich nálepkování Číny.

Prostě: Komunistická Čína! Jenže i to je vlastně nesmysl. Nějak tu chybí ono společenské vlastnictví výrobních prostředků. Naopak, svoboda podnikání i hromadění majetku má v Číně zelenou. Na všech úrovních. Podnikejte, vydělávejte, do politiky a řízení státu nám ale nemluvte! Ano, v Číně skutečně vládne komunistická strana. Jenže čínští soudruzi nekoukají napravo ani nalevo, jen efektivně a závratným tempem mění svou zem. Samozřejmě, že to přináší také problémy. A stejně samozřejmé je, že je se svou tisíciletou císařskou a konfuciánskou tradicí řeší jinak, než bychom je řešili my. Včetně oněch námi selektivně vytahovaných lidských práv. Proč selektivně? Protože kupříkladu na Čínu děláme ramena, ale o Saúdské Arábii ani nepípneme.

Buďme spravedliví. Čína, stejně jako třeba Rusko, hájí své imperiální zájmy. Jistě, může se nám to nelíbit. Ale liší se tím nějak od jiných světových mocností? Možná, že by bylo lepší, kdybychom si raději zametli před vlastním prahem. Máme vlastní problémy a máme jich víc než dost. Žijeme na kontinentu, jenž tragicky zaostává, ekonomicky i intelektuálně. Žijeme ve společenství, které vesele páchá civilizační sebevraždu a přitom starostlivě řeší zákaz plastových uchošťourů.

Jen jsme vytáhli hlavu z moskevské řiti, už ji noříme do bruselské. Uniká nám, že svět se mezitím dost změnil, ba že se tak nějak přepóloval. Nadále bojujeme s komunismem z Východu, ač tam již v té tradiční podobě neexistuje, zatímco socialismus se vším svým totalitním dirigismem a dementní byrokracií se na nás už dávno valí ze Západu, jenž už jaksi není tím, čím kdysi býval, a naopak začíná být přesně tím, před čím jsme před třiceti lety vzali kramle.

Přímo geniálně to vystihl písničkář Pepa Nos v písni Země je kulatá: „Kdo jde pořád doleva, voctne se vpravo, kdo jde pořád doprava, přijde nalevo. Kdo jde pořád na východ, voctne se na západě, kdo jde pořád na západ, přijde na východ.“

Zatímco u nás i v EU si můžete být jisti, že zaslepení pitomci tu znovu křísí socialismus, v Číně si na každém kroku můžete klást otázku, zdali tu kapitalisté budují komunismus (varianta „A“), nebo komunisté kapitalismus (varianta „B“). Vzhledem k tomu, že obyčejný Číňan nevstává a neuléhá s myšlenkou na Maovy spisy a rudé komunistické zítřky, nýbrž na to, jak vydělat víc peněz, jak zbohatnout, jak si koupit auto a jak se mít lépe, a všechno „západní“ je tu „in“, myslím, že blíž k realitě má varianta „B“. Úplně nejblíž pravdě ale nejspíš bude, že Číňané si to prostě udělají po svém.

 

Co kdybychom jednou i my nevzhlíželi k žádným obzorům, ani těm východním, ani těm západním? Co kdybychom nevykřikovali, kam patříme či nepatříme, protože odvždycky jsme tam, kde jsme, a jinde nikdy nebudeme? Co kdybychom prostě dělali věci po svém, sebevědomě a efektivně?

Opravdu je to nemožné?

Si - an, pátek večer, laserová show