Мы поможем в написании ваших работ!



ЗНАЕТЕ ЛИ ВЫ?

Rozvojové Česko a kapitalistická Čína

Поиск

Dva typy reakcí

Po návratu z Číny jsem o tom, co jsem na vlastní oči viděl, slyšel, ochutnal, cítil a prožil, napsal několik článků. Reakce na ně byly dvojího typu. Část čtenářů mi spílala do propagandistů, manipulátorů a bolševiků. Zní to skoro komicky, ale oni se opravdu dožadují (!) stejných „informací“, jaké jim poskytují média hlavního proudu. Tak už jsou zblblí. V Číně se přece neděje nic jiného, než že tam porušují lidská práva, a existuje tam jen několik zvláštních přímořských zón typu Šanghaje se speciálním režimem a všude jinde třou Číňani bídu s nouzí a jedí misku rýže denně. Oni to přece vědí, tak co si to dovoluju psát něco jiného!? U ostatních čtenářů se moje texty naopak setkaly s nadstandardně vstřícnou reakcí.

Peking. Chrám nebes - sem se císař chodil modlit za dobrou úrodu

Kdysi za časů oněch nám dle komunistické společensko-politické metodologie vtloukali do hlavy, že existují země socialistické, kapitalistické a rozvojové. Přidržme se tohoto členění a podívejme se, jak skrz tyhle staré brýle vypadá současný svět. Po dvou týdnech turistického putování po Číně ze mě jistě není sinolog ani společensko-vědní odborník, leč otevřené oči jsem měl a mozek v hlavě mi zaplaťpámbu také ještě stále funguje. Ono někdy fakt stačí se jen dívat a pak trochu přemýšlet.

V Číně už dnes zcela jistě nenarazíte na fanatiky, kteří v šedivých uniformách, čepicích s rudou hvězdou a s rudými knížkami Maových citátů nad hlavami vyřvávají svou jedinou pravdu. Na takové totalitní týpky dnes ovšem zcela jistě narazíte na amerických a západoevropských univerzitách, kde již dávno zvítězily zločinná politická korektnost, přiblblý feminismus, klimatické šílenství, pomatený genderismus i jiné společenskovědní úchylky.

A propos, vzpomínáte na válečnickou rétoriku našich někdejších rudých soudruhů? Kterak nás imperialistický Západ ohrožuje? A jakou že jsme hrází míru a socialismu? A že vymoženosti socialismu ubráníme? Zatímco naši soudruzi ideologicky žvanili, na starém Západě budovali, stavěli a vyvíjeli se.

Vlastně se nic nezměnilo. Dnes se ovšem závratným tempem vyvíjí Čína a další země, zatímco naši politici jen žvaní. Západoevropští i naši modří soudruzi dnes ovšem pěstičkami hrozí na opačnou stranu. Imperialistům z Východu nedáme šanci a vymoženosti liberální demokracie (co není ani liberální, ani demokracie) ubráníme! Co na tom, že imperialisté z Východu, ruští i čínští, mají dost svých vlastních budovatelských starostí, a nikam na Západ se nehrnou, natož vojensky. Jistě, obchodovat chtějí. Je na tom něco špatného?

Svoboda, tak jak ji chápeme my, v Číně samozřejmě není a nikdy nebude. Ta země má jinou historii, jinou tradici, je tam jiná poptávka, jiné zvyklosti. My stále žijeme v představě, že jsme pupek světa, k němuž všichni vzhlížejí a který budou všichni následovat, ale ono to už dávno neplatí. Mimochodem, je u nás skutečná svoboda? Nenalháváme si něco?

Stolování po čínsku, otáčivý skleněný kruh uprostřed stolu

„Sto let za opicemi“

Když vystoupíte v Šanghaji na letišti, můžete jet do města klasicky taxíkem, autobusem, metrem… anebo Maglevem. To je těžká vychytávka. Maglev je rychlovlak na principu magnetické levitace. On vlastně nejede, ale letí. Umí až 460 km za hodinu. Necelých 50 kilometrů dává za 7 minut. Vlastně je to taková zbytečnost. Vždyť je to úplně šumafuk, jestli z letiště budete ve městě za sedm minut, anebo třeba za patnáct. Jako vizitka a výkladní skříň to ovšem funguje dokonale.

A teď si vedle toho třeba představme naši už 30 let hubou stavěnou, leč stále neexistující rychlodráhu na ruzyňské letiště a rázem se můžeme vrátit zpátky na zem. Z tohoto pohledu jsme dnes nikoli socialistickou, nikoli kapitalistickou, nýbrž zoufale rozvojovou zemí. Ano, neposlouchá se to dobře, ale ve srovnání s oním impozantním technologickým a infrastrukturním skokem, který Čína i jiné asijské země za poslední desetiletí udělaly, jsme dnes „sto let za opicemi“. Nabízí se třeba srovnání železničních sítí. Zatímco v Číně vybudovali supermoderní železniční síť, v níž vlaky 21. století běžně jezdí rychlostí 300 km/h, a nová moderní nádraží připomínají spíše letištní terminály, naše železnice a celá její infrastruktura stále mnohdy připomíná spíše vylepšený skansen ze století devatenáctého.

Maglev - rychlodráha na principu magnetické levitace



Поделиться:


Последнее изменение этой страницы: 2024-06-17; просмотров: 6; Нарушение авторского права страницы; Мы поможем в написании вашей работы!

infopedia.su Все материалы представленные на сайте исключительно с целью ознакомления читателями и не преследуют коммерческих целей или нарушение авторских прав. Обратная связь - 3.144.25.230 (0.008 с.)