POVINNÁ ČETBA K ÚSPV II.

POVINNÁ ČETBA K ÚSPV II.

Část I. Vize lidského světa

Diagnóza doby v časech modernity  

· žádná dlouhodobá předpověď vývoje společnosti se nikdy nesplnila

· kdybychom znali budoucnost naší společnosti, mohli bychom si zařídit svoji vlastní budoucnost + bychom se dokázali vyhnout „bludným stezkám“ a svodům sociálních mytologií a ideologií

· pokusy nahlédnout do budoucnosti:

1. podobakatastrofické vize = „konec civilizace“

2. podoba optimistického slibu = „ráj na zemi“

§ pro jeho dosažení se jde přes jakoukoli překážku

3. podoba racionální

§ klidné a věcné rezignace na možnost dlouhodobé předpovědi

§ uvažování o tom, o čem se v podstatě seriózně uvažovat dá

· na konci 19. století vznik knihy Degradace, kde autor předpovídá konec 19. století jako století úpadku (v literatuře píší: Tolstoj, Zola, Ibsen apod.)

- dojde k „zániku západu“

§ tento konec předpovídal v r. 1894 židovský filozof MAX NORDAU

§ do dokonalosti to dovedl německý sociální filozof OSWALD SPENGLER: Zánik západu

· kromě generální vize mravního a estetického úpadku evropského lidstva další představa, která doprovází celé 20. století

- Dmitrij Merežkovskij – varuje před příchodem demokracie = nejhorší „ďábel“ à ke sklonku svého života se přiklání k nacistům, jelikož věří, že ti vymýtí bolševismus

- ORTEGUS Y GASSET – idea „vpádu mas“ à 20. léta 20. století

§ varuje před tupou masou, která kamkoliv vkročí, tam navždy zůstane

§ později tuto ideu rozvine HANNAH ARENDTOVÁ

· varuje před automatizovaným člověkem à přimkne se k davu

· 20. století – spíše pesimistické předpovědi, ale 2 velké optimisticky vzhlížející systémy:

- nacismus v Německu

- bolševismus v Rusku – věří v historickou nutnost

· idea pokroku

- přenáší se 2 stoletími (konec 18. – začátek 21. století)

- zčásti překrývá pesimistické vize

- ve 20. století se proměňuje na mýtus pokroku à racionální argumentace nahrazena slepou vírou „pravověrných“

- po porážce nacistického Německa a po revolucích r. 1989 – naivní víra v pokrok vede do slepé uličky

· neplatí-li ani elementární vztah mezi předpovědí a následným konsekventním chováním jedince, jak by mohlo platit cokoliv podstatného v oblasti „kolektivního chování“?

- jsou-li téměř všechny sociální a politologické prognózy v nejlepším případě pravděpodobné, v horším pochybné?

· po ustanovení postkomunistických systémů – 2 prognózy budoucího vývoje:

- americký politolog a sociolog FRANCIS FUKUYAMA – spojuje pád komunistických režimů s představou „konce dějin“

§ dnes všechny rozvinuté země mají již buď stabilizované liberálně demokratické instituce, nebo se snaží je ustavit, a v hospodářském ohledu se většina obrací k trhu a orientuje se na podíl na globální kapitalistické dělbě práce

§ lidstvo se nebude nadále dělit na podle ideologií

§ státy a národy se nebudou sdružovat proti sobě ve jménu protichůdných politických a ekonomických cílů, protože „lidstvo dospělo ke konečnému bodu vývoje lidské ideologie, čehož je výsledkem právě přijetí západní liberální demokracie jako konečné formy politického zřízení“

- SAMUEL HUNTINGTON: Střet civilizací  

§ otevírá problém „křesťanské“ a „islámské“ civilizace

§ začíná nová epocha, ale nevíme jaká

· nic takového, jako univerzální zákony dějinného vývoje neexistuje

- není nic jako „dějinná nutnost“

· vědy, které se zabývají člověkem žijícím ve společenství a lidskými společnosti (sociologie, politická věda, z části ekonomie, historie a antropologie) se mohou stát vědami pouze v případě, jestliže jsou zbudovány po modelu přírodních věd

- přírodní vědy jsou schopny na základě předchozích poznatků předpovídat budoucnost