Můžete uvést příklady?

Patřil jste k vojenským pedagogům Univerzity obrany, byl jste náčelníkem skupiny humanitních předmětů na Vojenské akademii ve Vyškově, předtím odborným asistentem na Vojenské akademii v Brně. Jak se proměnilo vojenské školství za uplynulých 30 let? Tedy kromě toho, že se znaménka otočila o 180 stupňů, a z Varšavské smlouvy se udělal bubák.

Armádu jsem zažil za minulého režimu jako posluchač vojenské katedry při univerzitě. Bylo to v roce 1989 a já jsem tehdy v říjnu odešel demonstrativně z vojenské katedry. Můj otec byl voják z povolání, náčelník skupiny v hodnosti podplukovníka na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. Byl jsem pro něho rebel a byla z toho velká rodinná aféra. Přišel listopadový převrat, já byl velmi aktivní student v boji proti minulému režimu, ale již po šílené Havlově amnestii jsem si začal uvědomovat, jaký chaotický režim se to rodí. Bylo to děsivé procitnutí, zvláště když jsem viděl demokratizaci armády v praxi.

Byl jsem absolventem školy důstojníků v záloze a denně jsem zažíval anarchii, rozklad a chaos, který na začátku devadesátých let v armádě panoval. Pamatuji si na šílený řev v jídelně a másla na stropě. Vojáci základní služby byli jako puštění ze řetězu. Musel jsem napnout všechny své síly, abych jako velitel čety a zastupující velitel roty obstál. Spousta vojáků z povolání tehdy odcházela z armády, masově se likvidovala vojenská technika a snižovaly počty. Byla to naprosto šílená doba. Jednou o tom napíšu knížku.

Vojáci nevěděli, čemu mají věřit. Stále se všechno měnilo, přísahalo se na demokratickou Českou a Slovenskou republiku, zanedlouho na Česko. Reforma stíhala reformu, a tak je tomu již třicet let. Během té doby se z armády 220 000 vojáků, která měla tisíce tanků a stovky letadel, stala armáda, která má přes dvacet tisíc vojáků, ale fakticky několik tisíc bojovníků, kteří jezdí na zahraniční mise. Z masové armády Varšavské smlouvy se stala armáda v podobě expedičního sboru, který v roli »vládního vojska« dělá křoví v symbolických počtech americké armádě.

Lidé vlastně nevědí, čemu mají věřit. Lidé nemají patřičné znalosti, a tak se stále dokola omílá, že naši vojáci bojují za svobodu a demokracii. Staré politruky z dob minulých vystřídali noví liberálně socialističtí politruci v roli velitelů, kaplanů, psychologů a tiskových mluvčích. Samozřejmě vždy záleží na konkrétním člověku. Velkým zklamáním byl pro mě můj původní vzor vojenského historika pan plukovník Stehlík. Vážil jsem si ho do doby, kdy na jedné konferenci historiků začal hovořit o tom, že za rozvratem naší armády stojí Putinovi agenti. Ten člověk se odepsal téměř před všemi, co byli v sále. Vůbec to nemusel říkat, ale řekl to proto, aby byl vnímán jako člověk, který má ten správný liberálně socialistický názor podle velení NATO, tedy pohled současného politického manistreamu.

Můj náčelník skupiny v Brně na univerzitě byl bývalý kaplan a stále se mě ptal, jaký mám vztah k Rusku nebo k NATO. Hovořil o tom, že vedení fakulty sleduje mé přednášky na YouTube a je znepokojeno. Ignoroval jsem všechny tyto ústrky a vždy jsem přednášel pravdivě. Každý čtenář se o tom může přesvědčit v mých knížkách a na internetu, kde je vše transparentní.

Víte, drtivá většina vojáků oficiálně neříkala pravdu, protože se bála o místo, ale také se nechovala jako zmiňovaný pan plukovník Stehlík. Drtivá většina se snaží přežít a ti velitelé, co rychle otočili a udělali si vojenské školy v zahraničí na Západě, se stali velícími kádry a obhajují současnou politiku intervenčních válek, které jsou nazývány humanitárními misemi. Myslím, že jedinou skutečnou ideologií pro vyšší důstojníky je dnes oportunismus, ale ten vládne v celém státě.

Na druhou stranu drtivá většina vojáků volila za svého prezidenta Miloše Zemana. Vlastenectví je v armádě stále silné a já dělal vše pro to, abych ho posiloval. Jsem stále hrdý voják, který nosí uniformu na různé přednášky především pro naše děti, abych posiloval vlasteneckou výchovu. O tom především je naše Masarykovsko-baťovská akademie.